Ponuro

Den je ponurý a odpovídá ročnímu období, které se motá od Haloweenu přes Dušičky k Martinovi, než ho přehluší komerční uřvané Vánoce s nečeským Santou a tradičně bez sněhu.
Husa, která k svátku Martina má patřit, je všude vyprodaná, takže marně hledám jiný světlý bod. Stěží vidím na protější dům, protože vlhkost venku za okny je hustá jako krupicová kaše.
Na návštěvu dorazila babička. Pokaždé se na ni těšíme, protože přináší do našeho uzavřeného světa zas něco jiného a je příjemné, že i ona se těší k nám. Povypráví nám stokrát omleté utopie s několika tematickými okruhy. První je o tom, jak vařila, pekla, dřela. Druhý okruh hodnotí její kamarádky, které všechny hodně jedí, jsou bohaté a vypadají staře. Pak probere choroby, nechá si znovu převyprávět recepty na notoricky známá jídla (která ale stejně neuvaří) a pochválí nám psa, jenž ji pokaždé překvapí něčím, co ještě u žádného psa nikdy neviděla. Rovněž vydařená trefa, protože tenhle pes je (aspoň pro mě) zatím jen divoký, nezvladatelný hnědý spratek, který se snad nikdy nenaučí, co se po něm chce. Po několika hodinách návštěvy se všichni těšíme, až se zase budeme těšit na příští týden, až babička opět přijde.
V minulém životě jsem podzimní chmury zkoušela zahnat plánováním a realizací letní dovolené v nějaké zemi, kde nemají tenhle podzimní hnus, kdy nevidím metr před sebe, svítit začínám už po obědě a naondulované vlasy mi zvlhnou do rovných lan, sotva vystrčím nos před barák.
Minulost je pryč a dnes musím použít nenáviděnou a otřepanou frázi a musím "čelit výzvám" jinak. Třeba vzpomínkám na pár dní, kdy bylo léto naposled i tady. 

Byl červenec a lilo. Většina republiky sice trpěla suchem, ale u nás to čvachtalo, jako obvykle. Voda v bazénku se přelívala přes okraje a solární výhřev, který zářil novotou, smutně zel opodál bez využití a plnil pouze funkci hyzdiče zahrady. Další řada dní plynula podobně. Úsloví všude dobře, doma nejlíp, jsem si v duchu upravovala na všude slunce, tady nočník, nebo všude vedro, tady nejhůř, ale zhola nic ke změně k lepšímu nepomáhalo. Když už byl docela pěkný den, muselo pršet aspoň na chvíli, abychom si nemysleli.
Po pár týdnech vyčkávání náhle začala svitat naděje, že pokud se to nepokazí, mohli bychom se konečně vykoupat. Pod několika plachtami jsem hýčkala vodu, abych přemluvila teploměr k snesitelnému číslu, zatímco kamarádka z Podkrkonoší mě ujistila, že trpíc opačným problémem, u nich už pár dní vodu ochlazují.
A zrovínka když se tak pěkně vyčasilo, syn nám oznámil, že mu přijede na návštěvu kamarádka s holčičkou. Vždycky jsme rádi, když se za ním nekdo vypraví, aby ho potěšil, takže jsme se jen zeptali, kdy to zhruba bude, abychom tomu přizpůsobili program a těšili jsme se s ním. Pokud přijedou kolem jedné, při optimální délce návštěvy tří hodin, je to skoro ideální, protože po jejich odjezdu zbyde ještě čas i na kýženou koupačku. Voda bude vyhřátá a slunce od nás odchází kolem půl šesté, takže času dost.
Ve 12.40 začalo naše štěně šílet, protože za brankou se cosi mihlo. Návštěva si pospíšila. Když psík zjistil, že kromě páru dospěláků přišel ještě pidičlověk, jeho radost neznala mezí. Yetinka dosud nikdy žádné dítě neviděla, takže začala tryskem běhat po zahradě a skákat na příchozí. Holčička s tváří andílka zřejmě rovněž neviděla tak malého psa zešílet, ale radost jí to rozhodně nepůsobilo, protože se sápala po mamince, jako kdybychom měli místo štěněte krvežíznivou bestii. Kdepak její předchůdkyně, tam by byl strach namístě, ale tenhle malý cvok, ten miluje celý svět a dává to patřičně znát.
Po uvítacích ceremoniálech jsme návštěvu usadili do altánku s kávou a s pohoštěním a šli jsme si každý po svém, abychom synovu společnost nerušili. Štěně jsem si nosila s sebou jako přívěšek, protože holčička stále vyděšeně pokukovala. Muž si šel užít dovnitř do chaty siestu a já jsem dokončovala nádobí a úklid po obědě.
Pak jsem se šla na návštěvníky podívat, jestli něco nepotřebují.
Bylo opravdové vedro. Holčička byla v plavečkách a pochlubila se mi, že se jde koupat. Ó jak jsem jí záviděla! Pochopitelně nebylo myslitelné před návštěvou se jít koupat, vzhledem k mému ostychu z vystavení se na odiv v plavkách. Traumatizované by pak nebylo jen dítko, ale i dospěláci. Docela jsem zalitovala, že zde zatím nezdomácněly burky, ale hned mě to opustilo, protože návštěva už mohla být v půlce a za chvíli se koupáníčka určitě dočkáme. Můj muž, osvěžen odpoledním spánkem se vypotácel ven z chaty a po nárazu teplé vlny zase covl nazpět dovnitř.
 "Dneska se to konečně vydařilo," pravil. "Jdu do vody."
Závidím mužům jejich ležérnost, s kterou vidí život tak krásně jednoduchý. Vzpomněla jsem si na mnoho let starý zážitek ze zahradní slavnosti na chalupě u kamarádových rodičů. Seděli jsme za krásného letního dne v zahradě u stolu a náš zrak spočinul na otevřeném průzoru dveři do chalupy. Chodbou znenadání prošel nahý mužský zadek. Zděšeně jsme tehdy na sebe pohlédli, zda nás zrak nešálí a kamarád nás uklidnil, že tchán je nudista a on takhle chodí běžně. Muž mě vytrhl ze vzpomínek a vrátil zpět do reality.
"Jdeš se koupat se mnou?"
"Myslíš, že mám burku?" zeptala jsem se ho, aby se dovtípil, že plavky jsou pro mě ve společnosti nepřípustné.
"Ty máš starosti," zavrtěl hlavou s nepochopením. A oznámil, že on tedy jde a na důkaz si vytáhl gumu od plavek vysoko pod prsa. Nezastavilo ho ani varování, že bazén je již obsazen holčičkou a on by mohl působit pedofilně.
Upravil si plavky a vyšel ven a štěně zdrhlo s ním. Holčička vypískla a povalila svou křehkou maminku, která byla u bazénu na bobku, držíc holčičku za ruku, zatímco rozradostněný psík se těšil z lehce dostupných kořistí, na které teď mohl volně vyskakovat.
Psa jsem odchytla, ale u muže se mi to nezdařilo, takže se nenuceně vnořil do bazénu a položil se břichem dolů na matračku.
Holčička se po chvilce osmělila, navlékla si kruh a vlezla znovu do vody.
"Co tu děláš? To je můj domeček?", řekla nasupeně, až mi spadla brada. Andílek se vybarvil.
"Já si tady plavu a ty mě hezky necháš spinkat," nenechal se muž vykolejit. Holčička kapitulovala, chytla ho za palec u nohy a další půlhodinu ho na matračce tahala po bazénu, jako nafukovacího krokodýla.
Idylka. Ze mě lilo, ale naděje neumírala. Syn se s návštěvou ve stínu pod altánkem taky potil, ale všichni se dobře bavili.
U branky se šustla sousedka s manželským párem, který za ní přijel a ona jim musela ukázat našeho nového psíka. Vstoupili do zahrady a psík začal opět ukázkově šílet, pobíhat, skákat, radovat se a jako důkaz maximálního potěšení, učůrávat loužičky. Muž, vynořivší se z vody, se šel rovněž přivítat, takže loužičky tvořil také, nikoliv potěšením z příchozích.
V oddělené horní části zahrady jsme narychlo rozložili campingový stolek, židličky a slunečník a přinesli jsme návštěvě pití.
Sousedovci zhruba po hodince zmizeli a dolní část zahrady se nadále dobře bavila. Slunce došlo k lesíku a začalo nás halit do stínu. Holčička neochotně vylezla z vody a nechala se maminkou oblékat do suchých šatů.
"Už musíme, v půl sedmé nám jede autobus", řekla maminka holčičce na omluvu, že ji vytáhla z vody. Rozloučili jsme se.
Večer byl teplý a bylo dlouho vidět, takže jsme stihli za světla všecko uklidit, umýt nádobí a sebe a přikrýt bazén, aby teplá voda do rána neklesla pod dvacet stupňů. Třeba se zítra poštěstí a vykoupeme se.
Ráno jsme vstali do deště. Tak třeba někdy příště ....
Doslov: Letos jsem se vykoupala v bazénu dvakrát.