Slavnosti bez sněženek
Vůbec se mi tam nechtělo. Nemám ráda tyhle velké oslavy, protože to často přinese nějakou nepříjemnost, ať už v průběhu, nebo zpětně. Vyhnout se ale není možné, prostě protože proto. Sobotní odpoledne se dá trávit horšími aktivitami, naštěstí aspoň počasí bylo zahradní slavnosti poměrně nakloněno, nepršelo a nebylo to v plánu - nejedeme přeci k nám na sever, to by možná i zasněžilo. Oblékla jsem se přiměřeně červnovému počasí a rozloučila jsem se s jezevčíky. Psí holky byly otrávené, protože v sobotu mají nárok být s námi a pokud to tak není, cítí se dotčeně. Slíbila jsem jim, že se nezdržíme a prostála jsem si na předsíni obvyklou desetiminutovku při čekání na Jana, který vždycky nepochopitelně zdržuje. Alespoň jsem se v klidu mohla vydýchat a přečíst si zprávy v mobilu. Nevím, jak je možné, že poté, co uvařím oběd, umyji nádobí, uklidím kuchyň, složím usušené prádlo z balkónu, zabalím dárky, vytvořím si barevný obličej a drápky a vykombinuji přijatelný oděv, zkrátka honím se jako c...