Náušnice
Zamyšleně pochoduji po dlouhém sídlištním chodníku, který je souvisle olemován zelení. Pozorně sleduji, kam šlapu, abych náhodou nevkročila do něčeho nechutného, co bych si domů přinést nechtěla. Keře a stromy spolu snad závodí, který z nich letos ohromí nejbohatšími květy a rostlinky se vytahují před očima. Slunce hřeje, jako kdyby bylo léto a já přicházím k autobusové zastávce. Proskakuji mezi nedopalky cigaret a plivanci a držím si žaludek na místě. Pojednou spatřím něco lesklého, zašlapaného v prachu, tak se navzdory věku poměrně svižně sehnu a zjišťuji, že je to náušnice. Doma ji opláchnu a prohlížím ji. Je pěkná a vypadá, jako zlatý řetízek. Dlouhé roky jsem nosila podobnou. Dovedu si představit, jak je teď asi smutná ta, která je doma opuštěná bez té druhé, chudinka. Probudila se ve mně touha nějak těm dvěma k sobě zase pomoci. Napsala jsem cedulky NAŠLA SE NÁUŠNICE a připsala jsem své telefonní číslo.I když vím, že vylepování plakátů je zakázáno, doběhla jsem cedulky (poc...