Zu blog

Byl to docela normální pracovní kolektiv. Firmička o několika lidech, které náhodně dohromady svedla souhra událostí, ale žádná setkání přeci nejsou náhodná. Tito lidé by se nejspíš nikdy nevyhledávali, protože měli pramálo společného, ale když už spolu museli sdílet pracoviště a trávit spolu většinu aktivního dne, tak spolu vycházeli. Když musíš, tak musíš. Šéf byl odnaučený kuřák, tajně odnaučený alkoholik a neodnaučený podrazák, chamtivý a závistivý člověk, na kterém se dalo jen těžko najít něco, co by nebylo pokřivené. Přátelsky s ním vycházel jenom solidní a nekonfliktní dědeček před penzí, protože to byl snad poslední slušný člověk planety s výchovou ze staré školy. Úlisný šéf se zeširoka usmíval a kradl lidem jídlo z lednice s výrazem "já nic, já asketa". Lída byla skoro o generaci mladší než většina kolegů, ale nijak jí to nepřekáželo, protože si denně jen odkroutila svou kancelářskou šichtu a mazala domů. Během střídavých směn se potkávala vždy s jedním z kolegů a kr...

 "Tak se konečně budu ženit", oznámil nám  nadšeně náš velmi blízký kamarád Luboš, starý mládenec. Ne, že by měl o ženy nouzi, protože není špatná partie. Je solidní, zaopatřený, zodpovědný, urostlý sportovní typ, má ušlechtilé zájmy, spolehlivé zaměstnání a není hloupý. Luboš je vlastně možná docela ideál a sen žen. Jen je trošku plachý a ostýchavý, proto se mu řadu let nepodařilo natrefit na tu pravou. Přítelkyně neměl ve zvyku zrovna střídat, ale byla to bída. Jedna byla vypočítavá potvora, druhá naivní slepička a úplně bez jiskry a třetí byla nymfomanka, u které po čase okouzlení zjistil, že není její jediný, ale jen jeden z početného mužstva. "To jsme vážně moc rádi", řekli jsme s mužem takřka unisono a doufali jsme, že ta současná dáma jeho srdce bude ta pravá, s kterou bude sdílet dobré i zlé a ruku v ruce projdou rájem, vychovají děti a společně pak zestárnou, jak se tak obvykle říká a přeje těm, kteří si plánují své společné ANO. A ano, vzali se Svatební ob...