Blázni se radujou, tak proč bychom se netěšili
Náš šílený psík se venku raduje za všech okolností, bez ohledu na to, jaké je počasí. Raduje se vlastně neustále i doma. Raduje se, když jsou mu ráno konečně otevřeny dveře do ložnice a může na mě skočit a zavrtat se ke mně pod peřinu. Raduje se, když přijde čas krmení a neméně se raduje proto, aby mi tím myšlenku na krmení vnukl i v době, kdy krmení vůbec není v plánu. Raduje se, když k nám přijde zdravotní sestra, kamarádi, babička i opravář. Raduje se, když uslyší na chodbě pohyb, protože v psím optimismu tuší, že každý za dveřmi může být potenciální návštěva. Dělá lidi šťastnými, protože se upřímně raduje z Jehovistů, z pojišťováků i z podomních prodejců. Raduje se i když se domů vrátím po půl hodině. Princip canisterapie je zřejmý, protože i v blbé náladě je tahle nezřízená radost lehce přenosná až nakažlivá a tak upřímný uvítací výbor spolehlivě vyloudí úsměv, dokud si ovšem nevšimnu, že mi při té radosti drápkem rozpárala nové punčochy. Zimní sněhová peřinka, která k nemalé ra...