Nosálům pro potěchu i útěchu
Podle nosa......poznáš kosa. Vždycky mi to divně znělo a už od dětství jsem zkoušela každého upozornit, že podle nosu poznáš kosu. V průběhu let jsem teprve začínala chápat, "o čem" to asi mělo být. S kosicí to ale není stejné, protože každá z nich by spíš chtěla vlastnit na svém obličeji roztomilý pikantní nosíček. Ne každé se však poštěstí. Zhruba po desátém roce začal můj nos obličeji dominovat a já jsem odmítala číst Pinocchiova dobrodružství. Zato jsem se z hrůzou dočetla, že růst nosu by měl pokračovat cca do 60.roku věku. Ač to byl zdánlivě vzdálený životní úsek, vyděsilo mě to. Pro informaci: uši jsou na tom ještě hůř, rostou prý až do osmdesáti. Když jsem u ptactva, podotknu, že vrána k vráně sedá. Ne náhodou jsme s důvěrnou partičkou spolužáků střední školy založili klub velkých nosů. Zvláštní na tom bylo, že nás svedla jakási jiná přátelská sounáležitost a tento shodný rys jsme vlastně zaznamenali zcela mimochodem. Rys mě sice v zoologii nezaujal, ale detailně ...