Nosálům pro potěchu i útěchu
Podle nosa......poznáš kosa.
Vždycky mi to divně znělo a už od dětství jsem zkoušela každého upozornit, že podle nosu poznáš kosu. V průběhu let jsem teprve začínala chápat, "o čem" to asi mělo být. S kosicí to ale není stejné, protože každá z nich by spíš chtěla vlastnit na svém obličeji roztomilý pikantní nosíček. Ne každé se však poštěstí. Zhruba po desátém roce začal můj nos obličeji dominovat a já jsem odmítala číst Pinocchiova dobrodružství. Zato jsem se z hrůzou dočetla, že růst nosu by měl pokračovat cca do 60.roku věku. Ač to byl zdánlivě vzdálený životní úsek, vyděsilo mě to. Pro informaci: uši jsou na tom ještě hůř, rostou prý až do osmdesáti.
Když jsem u ptactva, podotknu, že vrána k vráně sedá. Ne náhodou jsme s důvěrnou partičkou spolužáků střední školy založili klub velkých nosů. Zvláštní na tom bylo, že nás svedla jakási jiná přátelská sounáležitost a tento shodný rys jsme vlastně zaznamenali zcela mimochodem. Rys mě sice v zoologii nezaujal, ale detailně jsem si nastudovala rypouše sloního.
** Na krušné současnosti hledám něco pozitivního – ač jsme negativní,což být chceme, máme roušky. Při správném nasazení je nos pod rouškou roušky utajen, avšak někomu jsou roušky malé a jen stěží zakrývají nos i ústa. Jak pravila má sestra, někdo v roušce vypadá, jako kdyby měl na nose jen náplast. Přesto já v roušce vnímám ještě jiný problém: tlak tkaniny, působící na nos opačným směrem, než je žádoucí. Plastické operace nosu jsou totiž prováděny tak, že se dlouhý nos jako nadzvedne a následný pršáček pak působí menším dojmem. Jenomže tlak látkovou rouškou však nos tlačí k zemi, což frňák vlastně prodlužuje. Po každém sundání roušky mívám silný subjektivní dojem, že příště už budu mít nos jako princezna ze Tří veteránů a až jednou roušku odložím, budu vypadat jako Jan Kraus.
*** Nezbývá, než vzít nos na milost, neboť jeho význam není dostatečně doceněn: NOSit NOS nemá být tajNOSt, ale předNOSt. NOS má schopNOSt praktičNOSti, je nutNOStí i nezbytNOStí, jeho cenNOStí je životNOSt, přesNOSt, funkčNOSt a nenahraditelNOSt. Každá zralá osobNOSt, bez ohledu na dědičNOSt, na hmotNOSt i NOSNOSt, na současNOSt i zrádNOSt budoucNOSti, chápe tuto skutečNOSt ve vší počestNOSti, se slušNOStí, korektNOStí a vážNOStí jako naprostou přirozeNOSt. VzdáleNOSt od kořene NOSu je totiž jen drobNOSt. ZkušeNOSt s nespravedlNOStí kvůli nápadNOSti a mohutNOSti NOSu a pozorNOSt vzbuzující trapNOSt, vyvolává ve mně pochybNOSti. Následuje nesoudNOSt, záludNOSt neúNOSné zranitelNOSti, pocit neschopNOSti, nepřirozeNOSt, ješitNOSt i občasnou nevolNOSt. IzolovaNOSt v domácNOSti a nezúčastněNOSt na slavNOStech ve společNOSti (v místNOSti s hoNOSnými podNOSy).
Konec výNOSným činNOStem i povinNOStem - nastal snad čas zmateNOSti? Dosti zamindrákovaNOSti, malicherNOSti, rozpolceNOSti, průměrNOSti, marNOSti i stížNOStí! VolNOSt, rovNOSt.... prozřetelNOSt – pod náNOSem ctNOSti, vedoucí k blažeNOSti a ke všeobecné spokojeNOSti NOSálů. NOS je cenNOSt i vzácNOSt. Ví to i náš drsNOSrstý jezevčík ve své oddaNOSti a věrNOSti za všech okolNOStí a to je osobNOSt s vlastNOStí dokonalosti, ve vší skromNOSti. NOSit svůj NOS hrdě je zodpovědNOSt i příNOS.
NOShledanou! :-)
Komentáře
Okomentovat