Holub
Přiletěl k nám holub. Možná nepřiletěl, ale přišel, protože skoro nelítal. Seděl na naší zahradě na chodníčku vedle zaparkovaného auta a tvářil se jako doma. „Ten už se tu motal včera“, pravil můj muž a dodal, že bude asi poštovní, protože má kroužek. Pohlédla jsem na ptáka a skutečně, měl kroužky na obou nohách. Nebýt kroužků, vypadal úplně obyčejně, běžně, přesně jako ostatní přemnožení šedí holubi, které nesmíme krmit, protože pak všude se*ou. Ovšem holub s kroužky může být i vzácný, možná i drahý, minimálně pro někoho, kdo by ho mohl postrádat. Díky svému neúnavně nenapravitelnému nutkání pomáhat všem potřebným, jsem zahájila pátrací akci ve snaze vrátit ztracené zvířátko domů. Zavolala jsem na nejbližší stanici Městské policie, ale protože před 9.hodinou asi ještě spinkali, byla jsem rovnou přesměrována na Městský úřad. Paní byla sice ochotná, ale žádný kontakt mi neporadila. Další telefonát mě zavedl do stanice opuštěných zvířat a unavený mužský hlas mi sdělil, že nejsem s takový...