Zu blog

  Jako když otočím kouzelným prstenem a přání se vyplní. I bez kouzelné rybičky, zlatého vlasu Děda Vševěda a klobouku, z kterého vykoukne králík. Prošla jsem neznámým pokojem a otevřela jsem dveře na balkon, abych mohla naplno žasnout. Zaplavil mě pocit nepopsatelné radosti, štěstí a zmatku ve mně. Tma a teplo večera na mě dýchlo a já najednou zřetelně rozeznávám obraz, který se přede mnou otevřel, jako reklama. Vzrostlé úhledné palmy, čistý blankytný bazén, olemovaný bílými lehátky, která zarovnána vypadají jako mléčné zoubky dětí. Uhlazené pěšinky, oddělené dokonale udržovanou zelení hustého trávníčku a nízkých živých plůtků a za tím vším moře. V dálce protějšího břehu září malinkatá světýlka, napovídající, že i tam jsou šťastní lidé. Šťastní, jako já, já, JÁ! Já????? Nedefinovatelný báječný pocit, mít něco tak nádherného kolem sebe … a před sebou. Nemuset plnit nekonečné úkoly a mít možnost vykašlat se na povinnosti. Z nelítostné temnoty a ze zimy svého života jsem se najed...

Nevím, proč ten praotec nemohl od Řípu popojít ještě jižněji. Tma, mokro, zima, sychravo, mlha, mrholení. Střídá se to a prolíná a člověku z toho skoro hrabe, ovšem tomu, kdo o počasí rozhoduje, je třeba alibisticky odpustit a uznat kdy jindy, když ne teď, když je listopad. Ideální je spát, ale unavené tělo se přehazuje ze strany na stranu ve snaze najít polohu, kdy bolí nejmíň. V půl druhé odpadá do říše totálně zmatených snů, aby se o čtyři hodiny později probudilo s myšlenkami na dlouhý seznam nicotných úkolů, jež ušatého kopytníka zcela utlučou, přesně podle rčení, že “stokrát nic umořilo osla”. Další stejný den. Po rozbřesku (dá-li se to ubulené mlíko za oknem nějak nazvat) začínají chodit maily. První je od Tchiba, které mi namísto dodání zboží, na které celý týden netrpělivě čekám, vysvětluje hospodárnou obchodní taktiku, z čehož plyne, že svou dodávku čekám marně, protože po týdnu zjistili, že je objednané zboží vyprodáno - hm, ušetřím. Další dva maily jsou administra...