Zázrak

 Jako když otočím kouzelným prstenem a přání se vyplní. I bez kouzelné rybičky, zlatého vlasu Děda Vševěda a klobouku, z kterého vykoukne králík.

Prošla jsem neznámým pokojem a otevřela jsem dveře na balkon, abych mohla naplno žasnout. Zaplavil mě pocit nepopsatelné radosti, štěstí a zmatku ve mně. Tma a teplo večera na mě dýchlo a já najednou zřetelně rozeznávám obraz, který se přede mnou otevřel, jako reklama. Vzrostlé úhledné palmy, čistý blankytný bazén, olemovaný bílými lehátky, která zarovnána vypadají jako mléčné zoubky dětí. Uhlazené pěšinky, oddělené dokonale udržovanou zelení hustého trávníčku a nízkých živých plůtků a za tím vším moře. V dálce protějšího břehu září malinkatá světýlka, napovídající, že i tam jsou šťastní lidé. Šťastní, jako já, já, JÁ! Já?????

Nedefinovatelný báječný pocit, mít něco tak nádherného kolem sebe … a před sebou. Nemuset plnit nekonečné úkoly a mít možnost vykašlat se na povinnosti. Z nelítostné temnoty a ze zimy svého života jsem se najednou ocitla v místě, které snad nemohlo být na stejné planetě, když bylo tak přívětivé, barevné, vlídné, teplé - byl to sen.

A ještě k tomu všemu se mnou je tu ten nejlepší člověk na světě, můj vzor, který je moudrý, rozumný, rozhodný, samostatný a mě má rád. Nevyčítá, nezávidí, nevnucuje, chápe mě, aniž bych cokoliv musela říkat, vysvětlovat, zodpovídat se. Člověk, který mi věří, nepodezírá, neřeší kraviny, nehledá na nikom mouchy a toleruje mě i s mou celou muší armádou, kterou jsem si za života nasbírala. Moje druhé a nedostižné já. Tohle přeci musí být štěstí, ne? Nemohla jsem se dočkat rána, nechtěla jsem jít ani spát, ale přála jsem si, aby už přišel ten nový den, který nemohl být jiný, než překrásný.

A ten den opravdu přišel. Poté, co jsem se hned ráno pokochala pohledem na zarovnaný zelený val ibišků, ozdobený stovkami květů, odebrala jsem se na pláž. Hřejivý vzduch a ještě příjemnější teplý jemňoučký píseček. Roztančené vlnky mi omývaly nohy a velmi pozvolna mě lákaly, abych vyzkoušela, že i teplota vody je taková, že není třeba se ani osmělit. Kráčím a vstupuji do moře krok za krokem a hladina se zvedá jen velmi opatrně, než se postupně celá ponořím. Snad hodinu se nechávám teplou vodou houpat a hýčkat, protože ani kolem mě nejsou žádní lidé. Jen já sama uprostřed teplé vodní plochy a okolo jen droboulinké pruhované rybičky, které mě plaše míjejí ve zvědavých hejnech. Přemluvím se a na chvíli jdu z vody, abych si k usměvavému barmanovi u bazénu došla pro drink.

Vyvalím se pak na lehátko na slunce, které nespaluje, ale příjemně hřeje. Pláž mám skoro sama pro sebe, protože těch pár lidí, kteří tu jsou, si mě nevšímají. Kdybych se svlíkla donaha, nebo utopila, možná by si ani nevšimli. Upíjím gin s tonikem a žasnu nad tím, co se mi přihodilo. Není obvyklé, aby se mi děly hezké věci, většinou vyčerpaně a se setrvačností čelím nějaké menší či větší katastrofě.

Je to vlastně pravda? Je vůbec možné, aby mě potkal tak šťastný kontrast? Nemusím vůbec, ale vůbec NIC, NIC, NIC........ Jsem tu jen sama se sebou, bez povinnosti, bez požadavků, bez limitu, bez ohledu na kohokoliv dalšího, jsem jen sama za sebe, dočasně svobodná, volná a nepopsatelně šťastná tak, že se každou chvíli rozbrečím. Mokrýma očima si zapisuji a vrývám do mozku obraz zlatého slunce, zelených rostlin, rudých květů, žlutého písku a modrozeleného moře, kde neplavou žádné potvory. Jsem jak zdrogovaná vlivem toho zmatku ve mně. Kontrast kontrastů. Je to pravda, nebo se vzbudím?

Můžu být šťastná, když jen podléhám tomuto nádhernému bludu a realita, která je tisíce kiláků vzdálená, existuje a je tak ukrutně krutá? Můžu si užívat tuto blaženost, když část ze mě zůstala v té studené temnotě uprostřed mého světa? Je správně být takový sobec? Být tak maximálně šťastná tomu všemu navzdory? Ale každý je na světě přeci sám, tak snad má právo odměnit a potěšit někdy i sám sebe. Jak se v tom mám vyznat, orientovat a jak to uchopit a zpracovat?

Kéž bych ty krásné obrazy mohla uchovat a zakonzervovat uvnitř mě navěky. Chci tu zůstat, nevracet se do reality, která je nemilosrdná, krutá, plná zášti, křiku, zloby, nenávisti, závisti, bolesti, žalu, vzteku, zoufalství a smutku. Prosím, nech mě ten sen dožít až do úplného konce.....ať ten budík nezvoní!!!