Krátká zimní povídka z UH
Na služebních cestách se dají zažít různé věci. Moje služebky, spočívaly obvykle v tom, že jsem ráno kolem sedmé hodiny, dokud bylo průjezdno, naskočila do auta a vyrazila jsem z Prahy na distribuční středisko, které bylo buď v Čechách, na Moravě, nebo na Slovensku. Velkou většinu cest jsem jezdívala sama, neměla jsem navigaci, ale cestovala jsem většinou podle mapy a ukazatelů, nebo později po paměti. Nikdy předtím bych nevěřila v můj orientační smysl, ale když musíš, tak musíš. Tuhle pravdu jsem pochopila i v jiných životních situacích, které mi daly za vyučenou. V místě určení jsem se setkávala s již známými milými lidmi, na které jsem se těšila, což bylo pro mě odměnou za mnohdy dost únavné cestování. V některých lokalitách mě velmi radostně vítali i proto, že jsem jim pravidelně a spolehlivě vozila vytouženou vláhu, protože můj příjezd zpravidla býval provázen vydatným deštěm či sněžením. Jednoho zimního dne jsem měla práci v Hodoníně. Sněhu všude mraky, ale naštěstí jsem měla m...