Kulový blesk
Začalo léto a svět byl barevný, bezstarostný a krásný. Bylo mi pět a já jsem odjela vláčkem s babičkou a s dědečkem z Prahy na “letní byt”. Každý rok do Podluží na stejné místo, jen my tři. Ubytovali jsme se v malebné chaloupce. Odpoledne mě vzal dědeček za ruku a s dřevěnou kárkou jsme šli pro kufry na nádraží. Nebe bylo ocelově šedé, jako moje vzpomínka. Když jsme kráčeli úvozovou cestou mezi ploty, oddělujícími domky, najednou se těsně kolem nás prohnala žhavá, ohnivá koule. Kulový blesk. Bez varování, znenadání, rychle a suverénně. Moment, který nečekáte a v tu chvíli ani nechápete. Moment, na který se nezapomíná. Nikdy. Já jsem si v tu chvíli začala zpívat. Můj dědeček měl možná právě od té chvíle bílé vlasy. Anděl strážný na nás odkudsi zamával, zamrkal a odletěl si dál konat dobro jinam. Vzpomínka, která se čas od času vynoří a připomene mi tu zvláštní chvíli. Svět byl pořád docela barevný a krásný a bylo mi dost na to, abych měla jasno. Další blesk z čistého nebe mě těsně min...