Kterak jsme ku covidu přišli
Kterak jsme ku covidu přišli? Jak slepí k houslím. Přišel k nám po dvou a půl letech izolace, kdy jsme zapudili všechny z našeho okolí a ponechali si pouze ty nejurputnější. Přišel po pěti měsících pobytu na samotě v bažině, kdy komunikace s těmi zbylými probíhala přes uzavřenou plotovou branku. Pak si jednoho dne náš cyklista zajede pro rohlíky a covid už je u nás. Napřed naskočí na rohllíkonosiče a tváří se celkem nenápadně. Jako když si jen tak ve dvou stupních zimy vyjel v kraťasech na kole a dal si studený pivo – no tak trochu chraptí, no. Covid v nenápadném maskování číhá a rozhlíží se po další oběti a ta nebohá, protože nechodí po nohách, neuteče mu. Nakonec já, jako pečující matka, nemám už žádnou šanci se při tom pečování ubránit, tak koupím největší nálož postupně od obou nakažených. A tak jsem padla. Ležím. Už to, samo o sobě je zvláštní jev. Většinou u nás leží ti druzí. Jeden, protože nechodí a druhý, protože proto. Jenže, když ležím, je spousta věcí, které se samy neud...