Seriály
Televizní seriály někdo nenávidí, jiný bez nich neumí být, další je okázale ignoruje. Je fajn mít nadhled a nepropadnout závislosti. V některých případech jde o jakousi setrvačnost, kdy přestat s jejich konzumací nelze, poněvadž je to závislost podobná sběratelské vášni – když už máte ve sbírce všechny díly, nelze přeci zrovna ten další vynechat. Týden po týdnu se na chvíli ocitnout mimo vlastní realitu v jiném prostředí a v jiné společnosti není vůbec špatné a nemusíte být jen staří a opuštění. Seriály jsou vlastně milé a naivní únikové pohádky pro dospělé , jež mají dobrý konec (nejsou-li nekonečné). Překvapivé množství lidí s oblibou sleduje, jak se vaří, staví a vyšetřuj e – ať už policejně, nebo lékařsky. V každém správném seriálu, stejně jako v pohádce , jsou postavy až pohádkově vykresleny. Kdybychom neznali realitu, mohli bychom se naivně domnívat, že je běžná norma, když hravý pan primář u sebe doma pohlídá děti hospitalizované pacientky, nebo že laskavá sestřič...