Božský Karel

 

U příležitosti 10. výročí firmy kolem roku 2006, naše tehdy bohatá company uspořádala pompézní „výroční zasedání“ (zvané důvěrně „Ein Kessel Buntes“). Slavnostní galavečer pro 450 úspěšných poradkyň byl korunován třešničkou v podobě vystoupení Daniely Šinkorové a vygradoval excelentní účastí samotného Mistra Karla Gotta. Již jen toto sdělení vyvolalo mezi účastnicemi, které byly z větší části rekrutovány přesně z typických nadšených obdivovatelek Mistra, silné vzrušení z očekávaní velkolepé a nezapomenutelné show. Vzhledem k tradičnímu časovému posunu došlo k mírnému zpoždění celého programu, takže slečna Šinkorová nám byla naservírována současně s dezertem. Část účastníků to přivedlo lehce do rozpaků, neboť není vhodné ládovat se dortem, když kráska pěje s plným nasazením své procítěné songy a je přitom pár metrů od vás. Vnímala jsem to s tímto provinilým pocitem a diskrétně jsem se snažila ujídat svůj „hlavní chod“ vždy v momentech, kdy umělkyně pronášela komentáře. Myslím, že si byla plně vědoma, že její vystoupení, byť by bylo jakkoliv výtečné, bude pouze trpěno, protože ono netrpělivé a dychtivé očekávání patří někomu docela jinému. Obdržela sice luxusní nádherně naaranžovanou květinu, ale jistě vycítila, že děkovačka ani další květiny již neproběhnou, takže rezignovaně vyklidila pole. Bylo mi jí líto a proto jsem poprvé v životě překonala ostych. Jako jedna z členů přípravného štábu jsem se pohybovala v zázemí, proto jsem na ni počkala s požadavkem o autogram v marné snaze vyvolat u ní dojem, že opravdu je také ona tou velkou obdivovanou hvězdou.

Nebyla. Mistr se objevil chvíli po jejím vystoupení. Zjevil se na podiu a vzbudil očekávané nadšení. S vyjímkou rýpavého kolegy, který měl vždy velmi kritická hodnocení, byl okamžitě hltán lačnými pohledy a nažhavená masa fanynek se hřmotně zvedla a hrnula až k podiu. Nic by je nezastavilo. Myslím, že tohle Karel ještě neviděl. Vzpomínám, že, když něco podobného před léty zažila skupina Maxim Turbulenc (a to jsou nějací chlapáci), byla doslova ohromena takovým množstvím roztančených žen, utržených z řetězu, z kterých šel až strach. Hoši působením šoku jistě poztráceli pár ze svých nadbytečných kil ještě v průběhu zážitku.
Ubohý Karel. Byl nečekaně malý, starý a jakoby scvrklý. Přehlédl dav kontrolním pohledem a svým sametovým hlasem pravil: „Dobrý večer pánové a dámy. Omluvte nezvyklé pořadí v oslovení, ale já jaksi upřednostňuji menšiny.“
Měl pravdu, protože v sále bylo asi 430 žen a mužů jen sotva 20, pokud lze některé s přimhouřením oka vůbec započítat.
Po pár větách se Karel naplno vložil do zpěvu a nezapřel své charisma. Poradkyně, které byly doslova nalepeny kolem podia, se tiskly ke svému idolu co nejblíže jak o život a cvakaly foťáky a mobily. Při jednom nádechu mezi slokami Mistr natáhl ladně k jedné z žen ruku a překvapivě ji nepřitáhl k sobě, ale dotkl se opatrně jejího foťáčku, přičemž něžně podotkl:
“Madam, máte tam šňůrku“.
Byl kouzelný. Některé odvážlivkyně se i přes své kilogramy překvapivě poměrně mrštně vydrápaly na molo a hrnuly se k němu, aby se s ním mohly vyfotografoval. Protože Karel nikdy neodmítá, ač mohl tušit, že tímto počinem spustí lavinu, umožnil dámám tento luxus a nám – přihlížejícím, nezbývalo než doufat, že všech 450 za ním přeci jen nahoru nepošplhá. Jiné vynalézavě Mistrovi podstrkovaly papírky o podpis a ty, které se obzvláště pečlivě připravily, mu cpaly před oči různé zažloutlé fotky a obaly z gramodesek z Mistrových začátků. Po zhruba 35-minutovém vydařeném vystoupení se Karel rozloučil slovy : „Jsem potěšen, že jsem mohl této významné firmě přispět svou přítomností k tak důležitému jubileu a do budoucna přeji hodně úspěchů. Doufám, že až budete oslavovat opět něco významného, třeba 20 let, nebo 30 let, že si na mne zas vzpomenete....... Já se s vámi neloučím, uvidíme se na pokoji 312“ a za mohutného potlesku se přes dojaté a doslova konsternované fanynky prodral k zákulisí.
 Na podiu se objevil ředitel firmy, aby poradkyně, zklamané tím, že již idol odchází, uklidnil příslibem, že se Mistr uvolil a za 5 minut se vrátí, aby se s jednotlivými distribučními středisky na památku vyfotografoval. Už bylo dost pozdě. V sále zavládlo pravé nadšení, jen jsem v tu chvíli zapochybovala, zda je Karel obeznámen s tím, že středisek je celkem jednadvacet. Nějakou dobu se nedělo nic. Po chvíli, která tvrvala mnohem déle, než slibovaných 5 minut, se začalo zdát, že Karel přeci jen k rozumu přišel a tajně zadním vchodem zmizel. Těkavé pohledy poradkyň začaly značit nervozitu.

Karel nezklamal ani zde – ani v pudu sebezáchovy neutekl. Bylo po půlnoci a již nastupovala dychtivá první rota bojovnic. Tyto statné poradkyně se hřmotně hrnuly po schodech k příjemnému drobnému muži, jenž je usměvavě vítal a v dobré víře si začal s nimi podávat ruku. Les rukou jakoby neubýval a začalo být jasné, že, pokud Mistr přežije, každopádně bude focení probíhat minimálně další hodinu. Karel neztratil profesianální úsměv ani na minutku a byl nadále přátelský – profík každým coulem.
Některé neúnavné dámy opět začaly šermovat svými papírky a dožadovat se dalších a dalších autogramů. Naštěstí zakročil ředitel, který vysvětlil, že Mistr se právě vrátil ze zahraničí a je jistě unaven a fotografování by se velmi protáhlo, pokud by se musel ještě každé podepsat.
Karel se vděčně podíval, ale hned, jako by neznal únavu, mávl rukou a podepisoval a podepisoval. Pod pódiem se mezitím hromadily další netrpělivé šiky.
Jedna masa nahoru, druhá masa dolů. Podium bylo pevně zkonstruováno, takže ani střety obou jednotek s ním nezahýbaly. Chvílemi si Karel otíral čelo a jeho pohled čím dál víc zračil otázku „kolik ještě, proboha?“.
Poté, co byl odehnán poslední šik, přišla konečně řada na náš organizační štáb. Vyběhli jsme k tomu unavenému muži, automaticky, jakoby naučeně jsme se seřadili. Bylo nás podstatně méně, než v předchozích skupinách, přičemž k Mistrovi byly naaranžovány ty nejmenší a nejkrásnější dámy – skutečně exkluzivní kusy.
Sál zahučel a spontánně začal tleskat a tleskat.......
Nezapomenutelný zážitek až do poslední tečky.

Takový byl Karel. Karle, děkujeme!
Jsme rádi, že jste s námi ve zdraví přežil, teď už musíte přežít všecko.