Bigboss

Říkali mu bigboss a to bylo asi to nejslušnější jméno, jakým ho nazývali, protože ho moc rádi neměli. Na pozici všemohoucího ve firmě se propracoval obvyklou cestičkou po sérii přijímacích tanečků v nóbl hotelích s echt-bigbossy z ciziny. Prošel jako vítěz, zřejmě oslnil, protože vypadal jako přesný prototyp dynamického ředitele nadnárodní společnosti. Měl ideální věk i vzhled, uměl se odprezentovat, měl praxi, zkušenosti, znalosti a byl schopný - všehoschopný. Potrpěl si na precizně upravený zevnějšek, značkové oblečení, hodinky i kvalitní doplňky a vybělený umělý chrup, kterým blýskal na potkání. Obklopoval se rád luxusem a luxusní společností, s kterou si okázale tykal, podával si ruce na pozdrav a přitom každého (zpravidla jemu užitečného) jako přátelsky uchopil za rameno. Očividně pohrdal těmi, kteří nesplňovali jeho představy o určité vizuální dokonalosti a od momentu prvních setkání mezi čtyřma očima se tím netajil. Měl dost zkušeností na to, aby věděl, co na koho platí a jak si koho dostat tam, kam chce. Není lehké být bigbossem – práce s lidmi je tou nejsložitější, ale on se orientovat uměl.

Jeho nástup byl obvyklý v tom, že díky němu byl odsunut jeho předchůdce a odeslán zlatým padákem kamsi do neznáma, ale tak to zkrátka v takových firmách chodí. Dosazením do pohyblivého, vratkého křesla bigbossů si každý uvědomuje jepičí budoucnost a všeobecnou nahraditelnost, protože dříve či později bude stejně nemilosrdně odejit a sešrotován. Část lidí mu nedůvěřovala, část mu lezla do zadku a část věřila jeho všehoschopnostem tak, že si na něj radši dávala bacha a snažila se, co nejvíce si ho držet od těla. Obraceči kabátů, kteří dosud hlučně opěvovali jeho předchůdce, spiklenecky pomrkávali a okázale dávali najevo svou spokojenost, protože už bylo konečně načase udělat změnu a dosadit spasitele. Při každé příležitosti tleskali a výkřiky "váááuu" dávali najevo údiv nad nově předestřenými podnětnými nápady a revolučními myšlenkami, které tu sice už dávno byly, ale v nové prezentaci se jevily docela jinak. Úlevně vzdychali nad tou vítanou změnou a hned aktivně pořádali uvítací cokoliv, aby se zavděčili a současně předvedli kreativitu a organizační schopnosti v praxi. Předbíhali jeden druhého a vzájemně o přízeň soupeřili, protože dobře věděli, že kdo dřív přijde, bude mít vystaráno, aniž by jim došlo, že právě jim možná namelou.
Příchod dominantního bigbosse způsobil zejména vztahový rozvrat. Lidé se začali více podezřívat, přetvařovat, intrikovat a ještě více si závidět. Sledovali jeden druhého a ženská část vysunula čidla detektorů, kontrolující konkurenci, zda nepožívá nadstandardních privilegií. Další část dam se nenápadně nápadně začala proměňovat z kačátek na labutě a oproti dosavadním nudným šedým stejnokrojům neméně šedých myšek, se počala rafinovaně oblékat. Do práce nyní přicházely v atraktivních modelech a barvách a to nejen oblečení, ale i makeupu. Již u vstupu zářily jejich nově nalíčené obličejové masky, jež doposud vytvářely zcela nepochopitelně až v teple kanceláře nad ranní kávou. Dosud nebraly ohled na předchozí transport městskou dopravou, kde musely naturalistickou tváří "vstanu a jdu" znechutit, ne-li vyděsit nemálo spolucestujících. Nyní děsily svým entuziasmem s předstíranou svěžestí a překvapivou aktivitou, připomínající náhlá obživnutí zombies.
Ve firmě nezůstal kámen na kameni a původní náznak kolektivu se zcela vytratil, až to skoro vypadalo, jako kdyby to byl čísi podivný záměr. Lidé zvenčí si pochopitelně všimli čehosi jiného a sondovali, co z toho vzejde. Pochopitelně nevzešlo nic dobrého a výsledky rozkolu se odrazily i na výsledcích hospodaření company. Bigboss, který napřed prezentoval mazání medu kolem lačných úst a předváděl kvality nového koštěte, se odkopal a vyhodil nejdříve ty, kteří by jej mohli ohrozit - buď tím, že hodně vědí, nebo tím, že jsou příliš oblíbení. Nepřehlédnutelnou krasavici inteligentní napřed otestoval osobním pohovorem a když zjistil, že mu po vůli nebude, nastolil jí tak neúnosné podmínky, že právě díky její inteligenci raději sama vyklidila pole, vlastně kancelář. Dalších pár lidí odstranil pro neposlušnost a pro výstrahu a na jejich posty dosadil pár v uvozovkách přátel, což byli otestovaní patolízalové z jeho předchozích štací, kteří se mu osvědčili a posléze oddaně odvděčili. Pustošil a plenil systematicky, zatímco slabé povahy více či méně tajně plakaly. Jeho přímí podřízení pidibossové se mohli přetrhnout a ve snaze o vlichocení se pokoušeli s bigbossem sblížit společnými ušlechtilými zájmy, takže střídavě pokulhávali v důsledku nových sportovních zážitků na golfu a tenisu. Bigboss se s nimi naoko kamarádil, ale přitom je opatrně držel na distanc, protože věděl, jak rádi by ho nejraději vystrčili z jeho pohodlného křesílka, aby se sami mohli úspěšně kariérně zahnízdit.

K těžko zastíranému zklamání pidibossů byla do firmy dosazena nová všeho schopná tvář a byla to žena. Jak potupné! Trpící mužská ega dostala přímo mezi oči. Jejich společný postoj, přesvědčený o ženské nedostatečnosti, je sice sjednotil, ale spasit nemohl. Než stihli zosnovat strategické plány, židle pod bigbossem se dramaticky zachvěla a on, následujíc své předchůdce, s hořkostí chvíle překvapení zmizel v propadlišti zlatých parašutistů.
Jepičí vládnutí zimního krále se naplnilo a dva pidibossové se obratem zorientovali a zahájili boj muže proti muži. Oba chtěli novou vládkyni přesvědčit o jejich nenahraditelných schopnostech, protože tušili, že pokud budou jejich teplé škatulky spojeny, zůstane jen jeden z nich.
Nová šéfka však už byla tou opravdu poslední. Všichni tušili, že ona je ta s kosou, která co schvátí, už nevrátí, ale nikdo toto tajemství, které viselo ve vzduchu, nesměl vyslovit. S naučeným úsměvem vymetala, co ještě zbylo a pak připravila závěrečnou smuteční píseň pro všechny pozůstalé, pidibossů nevyjímaje. Jak se objevila, tak zmizela a po ní jen pusto, pusto i v srdcích.
Kolektiv byl rozmetán a z prosperující firmy zbyl jen zlomek, který drželo pár nadšenců, kteří to tsunami přečkali. Nejspíš celé situaci pomohlo víc ničivých faktorů, jisté je, že ti zbylí už měli pramálo společného s těmi, kteří zažili zlatou, progresivní éru.



Čas popoběhl a každý už byl někde jinde a na svou firmu už jen občas zavzpomínal. Protože nikdy nebyli opravdovými přáteli, je dnes už každý v jiném prostředí, s jinými úkoly a s jinými lidmi. Mnozí se i jinými lidmi stali. Někteří pracovali v jiných oborech na svých kariérách, až se vypracovali. Jiným zůstala jejich oddanost, proto dnes poklonkují svým novým bigbossům.
A co ten náš? Kde vlastně skončil?
Poté, co se svým luxusním padákem přistál, rozhlédl se a rozhodl se pro změnu. Odhodlal se zrecyklovat staré věci, které mu nenesou radost a užitek. Prodal auto, koupil si nový dům, pořídil si mladou manželku, zplodil nové potomky a šel na mateřskou. Nechtěl už trávit většinu dne s nikým, kdo by ho setřásl jako zralou hrušku v průvanu, tak vsadil na jistotu. Rodina, které se vždycky s úšklebkem bránil, to bylo to pravé, co nikdy nebral moc vážně a ještě navážno nevyzkoušel.
Pokud ho někdy potkáte v parku, možná ho přehlédnete. Vypadá jako každý spokojený dědeček s vnoučaty, který vypomáhá dceři s hlídáním, ale děti ho oslovují křestním jménem. Na slunci se mu na ruce občas zablýsknou značkové hodinky, které mu připomínají, že kdysi dávno býval obávaný i obletovaný bigboss.