Dej Vám Bůh Trpělivosti - 2x (= DVBT-2)

Tak nám zase udělali změnu. Máte-li chytrou televizi, satelit, internet, settopbox, máte vyhráno. Pokud k tomu máte ještě přestárlou babičku, která skončila maximálně u pevné linky, či u tlačítkového telefonu, máte navíc o zábavu postaráno na několik dlouhých měsíců.

Nebudu se zabývat kategorií osob, která pohrdavě konstatuje, že u nich doma televize nemá místo. Říkají to zpravidla ti lidé, kteří netrpí stářím, samotou, nejsou jako nemohoucí upoutáni na lůžko a mohou se naplno věnovat různým ušlechtilým aktivitám. Pokud to dokonce s opovržením vyřkne herec, je krajně podezřelý, asi jako anorektická kuchařka, vegetariánský řezník, abstinentní barman, či veterinář, který má fobii ze zvířat.

My ostatní, těšící se ještě z přítomnosti rodičů ve vysokém věku, stojíme před rozhodnutím, jak na věc.

Zahájila jsem průzkumem v prodejně, kde jsem si prohlížela přístroje settopbox a jejich ovladače, snažíce se, co nejvíce přiblížit pohledu slabozrakého a technicky nezdatného seniora. Žoviální prodavač mě ujistil, že už snad na světě není nic jednoduššího a manipulaci zvládne naprosto každý. Nemám ve zvyku lidi podceňovat, ale mám jistou představivost, která mě varovně přesvědčovala o opaku jeho tvrzení. Navíc on nezná mou matku.

Pořídila jsem dva settopboxy, abych nejen vybavila babičku, ale měla též jeden shodný exemplář v ložnici, pro případné odhalení záhady, pokud by se u babičky něco pokazilo.

Přístroj jsem stařence snadno nainstalovala, propojila jsem s anténou i s kabelem a naladila jsem kanály podle zaběhlých pořadí jejích oblíbených programů. Babičku jsem posadila do křesla a pokusila jsem se vysvětlit, že původním ovladačem bude již jen zapínat televizi a tím novým bude vše ovládat, ale nemusí se obávat, všecko je jinak stejné.

Po pětadvacátém vyzkoušení (zapnout, vybrat program, vypnout) jsem babičku ujistila, že jsem na spojení a zbaběle jsem prchla domů.

Druhý den ráno: SOS! Ono to nejde. Prskne to a přestane fungovat.

Dorazila jsem na místo, vybavena novým kabelem antény i novou propojovací šňůrou. Dále jsem deaktivovala automatický režim samovypínání na televizi i na settopboxu. Znovu jsme pětadvacetkrát provedly kontrolu a byla jsem propuštěna. Ne na dlouho.

Další den jsem si poslechla, že babička celou noc nespala a spolu s ní i oba přístroje, protože je tam něco špatně. Přišel totiž pan inženýr z prvního patra, který babičce pomohl vysvětlit to, co ode mne "v té rychlosti" nepochopila, což je přepnout z Novy na Primu (rozumějte z trojky na čtyřku). Při té příležitosti milý soused rozladil (lépe řečeno rozházel) všechny srovnané kanály.

Požádala jsem stařenku, aby nikoho podobnými úkoly nepověřovala, což ona obratem vehementně popřela, protože pan inženýr se jenom koukal a ono se to samo.....

Příště jsem se doma připravila opravdu pečlivě.

V průhledných deskách jsem přinesla dva listy. Na jednom byl obrázek, polopaticky vysvětlující, jak se zapíná i jak se vypíná. Popisek několikacentimetrovým písmem poučil, jak to vypadá, když..... Druhý list byl seznam dvaceti programů s čísly. Teď už by se nemělo nic stát. Jsem se svou předvídavostí spokojena a prchám domů.

Přijíždím domů na parkoviště a zvoní mi poplašná melodie mobilu, ze které už začínám mít tiky.

Nešťastná babička mi tvrdí, že nejde zesílit zvuk. Po marném vystřílení všemožných variant, včetně zoufalého upozornění, že ovladačem musí mířit na tu krabičku, mi dochází fantazie. Obracím se na zpáteční cestu.

Babička stojí před obrazovkou a drží v ruce ovladač na video, který už nikdo dobrých deset roků nepoužil a ona ho měla někde dobře schovaný, ale pouze do této chvíle. Velmi vzorně jím míří na tu krabičku, abych viděla, že to fakt zesílit nejde.

Zbytečnou "kalkulačku" vyhazuji a na oba účinné ovladače připevňuji barevná lepítka s obřím popiskem, aby je snáze rozeznala, zatímco uvažuji, zda někde v bytě neexistuje třeba ještě staré DVD (gramofon byl ještě bez ovladače).

Další úskalí přišlo v době celkového vypínání okruhů. Při vypnutí prvního okruhu (ČT) jsem v pohotovosti a s ochotou rutinně přeskládávám programy, aby byly seřazené jako dřív, dle mého krásného a funkčního seznamu. Přesto však máme druhý den zbrusu nový problém, Watsone.

Poplašná melodie mobilu se mi vysmívá a sluchátkem se mi od babičky nedaří zjistit, co je špatně. Zdá se, že všecko na světě.

"Co ukazuje obrazovka?"

"Nic!!!" Výčitka mi reproduktorem mobilu skoro vlepila pohlavek a připomněla mi energickou matku z dětství.

"Jakou má barvu? Je bílá, černá, šedivá....?"

"Je divná a nejsou tam lidi." Přesto sluchátko rezonuje hlukem z dialogu.

Vyrážím na ozdravnou TV misi s pocitem, že bych možná jednou mohla dělat hodinového manžela. Na místě zjišťuji, že ten jednoduchý ovladač má na sobě čudlík, přepínající na radiové kanály a babička ho zřejmě právě objevila – dřív než já a hlavně mi neprozradila, co vidí na obrazovce (byl tam totiž název radiostanice). Hmm, asi jí bylo smutno a chtěla mě zase vidět.

Tento týden byl vypnut další okruh. Stařenka si hned ráno zatepla postěžovala, že jsem tam zase udělala něco špatně, když už jí to zase nejde. Zašla jsem k ní domů opět přeladit kanály podle seznamu.

Když jsem byla v akci, volá mi švagr a ptá se, kde mě zastihl.

"Ladím, ladím, jsem u babičky".

"Jé, nám to budou brzy taky vypínat," povídá mi. "Tak řeším, jestli nemám naší babičce koupit novou televizi...." (naše babičky jsou stejně mladé).

Švagr pravděpodobně nedokáže domyslit, že s novou televizí přinese také nový ovladač a hnedle zažije spoustu netušených chvil. Hlavní je, že se i jeho babička potěší, protože už pak nebude nikdy doma sama. Stejně, jako množství dalších babiček po celé zemi.

DVBT-2 = Dej Vám Bůh Trpělivosti a nejen dvakrát.