Telekomunistická

´Film Moderní doba se mi velice líbil´, napsala jsem si kdysi dávno ve škole do čtenářského a filmového deníku. Tou dobou mi jen nebylo jasné, proč se jmenuje Moderní doba, když byl tak nepředstavitelně starý a tedy nemoderní. Dnes jsem já sama o 20 roků starší než byl ten starý film onehdá a současnou moderní dobu, možná právě proto, občas vůbec nechápu. Třeba takové smlouvy. Samotné slovo evokuje sice orientální trhy, kde se smlouvá o zboží a cenách, ale kupní smlouvy by měly pomáhat zúčastněným stranám, aby jedna strana druhou nenapálila. Pokud se dobrovolně rozhodnu něco si koupit a uzavírám smlouvu se stranou prodávajícího, doufám, že bude seriózní a k zákazníkovi korektní a je-li to velká firma, jistě bude kromě zisku lpět na jejím dobrém jménu. A smlouvy o službách ? Služby přeci souvisí se slovem sloužit. 

 Od doby, kdy jsme na sebe volali z oken a z telefonních budek, jsem věrná té telefonní a spojovací firmě, která kdysi bývala na trhu jediná. Mám k tomu mnoho důvodů, z nichž poslední zbylý a jediný neoddiskutovatelný je ten, že v lokalitě naší chaty jiní operátoři ztrácejí signál. Na oplátku se tedy i já urputně snažím neztratit k dnešnímu O2 důvěru. Jsem jejich nejen já, ale i můj muž, syn, otec i matka. Kdyby měl pes telefon, byl by jejich taky. S nadšením využíváme kombinovaných služeb volání i SMSek a prostřednictvím jejich internetu sledujeme jejich televizi, za což pravidelně a poctivě platíme sjednané částky za relativně a zdánlivě výhodných podmínek. 

Počátkem září mě syn roztrpčeně upozornil, že jeho oblíbený program "O2TV fotbal" zmizel. Pro mě je ta informace zásadní asi tak, jako kdyby mi řekl, že se ztratila stanice Africké nebe či Al Jazeera. Dotazem na internetovém chatu syn obratem zjistil, že tento program se vyskytuje od vyšší (rozumějme též dražší) kategorie programů. Objednanou ji pochopitelně nemáme, protože jsme si dosud bohatě vystačili s nabídkou 63 kanálů (včetně toho fotbálku), z nichž jich dozajista nesledujeme ani pětinu. Normálně bych zůstala odolná, ale s přihlédnutím k tomu, jak málo radostí synek požívá, odhodlala jsem se kontaktovat operátora. Jistě to nebude problém, protože pokud někdy potřebujete něco přiobjednat a tedy připlatit, býváte zpravidla úspěšní velice rychle a po upozornění na monitorovaný hovor se vás ujmou neprodleně, přeochotně a úslužně. Ozbrojila jsem se trpělivostí a zavolala jsem na linku. Slečna s moravským přízvukem mi potvrdila, že k dosavadnímu sledování fotbalu jsme pravděpodobně přišli nějakou šťastnou shodou náhod (která však trvala asi rok). Následně mi učinila lukrativní nabídku, že za pouhých 149 korun měsíčně může náš sportovní fanatik kýžený fotbálek nadále sledovat a my ještě k tomu získáme jako bonus dalších asi 37 vesměs zbytečných programů, no nekupte to. Představila jsem si, co se dá koupit za roční poplatek, činící skoro 1800 a láskyplně jsem službu přikoupila. Opakovaně jsem se ještě ujistila, že se dosavadní pravidelná platba navýší přesně o tuto částku a to včetně DPH, čili opravdu budu platit za rozšířených podmínek víc o 149 korun, slovy jedno sto čtyřicet devět. S ústním uzavřením nového dodatku smlouvy se zvýšeným příplatkem jsem nepředpokládala vznik žádných záludných úskoků a úlisných pastí. 

Za necelý měsíc mi přišlo vyúčtování. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím – zase mě dostali! Částka byla vyšší o 233 korun, což je vlastně ročně o další tisku. Za ztracený fotbálek? Tak to ne! Byla jsem rozlícena a snažila jsem se přijít na to, co jsem udělala špatně. Z představy následného obvolávání se mi udělalo nevolno. Napsala jsem tedy na chat, protože písemná forma je průkaznější, lepší a rychlejší, jak jsem doufala. Deset minut se nedělo nic. Pak mi odpověděl Jonatán, věren svému jménu. Bylo to opravdu asi jako kdybych si psala s hodně dlouhým jezevčíkem a vyšla jsem z toho jak jinak, než jako z hromádky, kterou po sobě zanechal. Byla jsem prý přeci řádně upozorněna pidibleším písmem v jakési dlouhé sestavě textů, že zrovna dochází ke změně tarifu a operátorka mi skutečně nelhala, když navýšení provedla o 149 korun. To, že bylo SAMO navýšeno již tři dny předtím, už mi přeci opakovat nemusela, když jsem to mohla už někde důsledným pročítáním všemožných odkazů vyhledat. Chvíli jsme spolu hráli komunikační ping-pong, ale vyhrát mě nenechal. Jonatán byl slušný a velice litoval, že pro mě víc udělat nemůže. Pochopila jsem, že jako se správným jezevčíkem s ním nehnu a na otázku, jestli může být ještě s něčím nápomocen, jsem jej rezignovaně i kajícně neposlala ani do háje, ani jinam. 

Rozzuřeně jsem se oblékla, nasadila roušku a rukavice a vyběhla jsem do O2 pobočky, kterou mám asi 5 minut daleko. Laksní Jonatán číslo 2 si mě od vchodu změřil zkušeným pohledem a usoudil, že s tetkou mého typu bude snadné, ač trochu nudné pořízení. Apaticky vyslechl můj udýchaný několikaminutový monolog a pravil, že mi nepomůže, protože jediný, kdo pohne s podobnými směnkami, krví podepsanými, je pouze operátor na telefonní lince. 

Byla jsem vytočená už dost, proto jsem linku vytočila ještě cestou domů. Za bublinkových zvuků jsem se postupně zdlouhavým výběrem číselných voleb proklikávala k domnělému cíli, kde jsem naivně očekávala komunikaci s někým kompetentním, kdo bude snad alespoň trochu ctít věrného zákazníka......ale co můžete čekat od Lucifera a jeho posluhovačů?! V telefonu bublala zacyklovaná melodie a já jsem zacyklovaně bublala taky. Nekonečné minuty konečně přerušil dívčí hlásek. Dýchavičně jsem opět zreprodukovala mých několik minut problematického děje, abych si pak vyslechla politování, že ani tato (již třetí) osoba nevyřeší nic. Byla však alespoň schopná ochotně mě přepojit do oddělení, kde jsem předpokládala definitivní vyřízení, což v tuto chvíli už pro mě představovalo kompletní zrušení všech závazků a služeb (pochopitelně v 30-denní lhůtě). Jiné řešení jsem už neviděla. Odmítám být permanentní kořistí a padat do nastražených pastí vyděračů. Byla jsem tedy laskavou Moravankou znovu přepojena na příslušnou linku. A za dalších deset minut jsem stále visela na lince, kde mi hrály bublinky, což byla pochopitelně nejlepší z variant, kde jsem v tu chvíli mohla viset. Čekala jsem a čekala a čekala a posléze najednou hudba dohrála a nastalo ticho. Spojení se vypnulo. Displej mi posměšně ukázal délku absolvovaného hovoru, čili ztraceného a promrhaného času. 

Když jsem zavolala znovu, vyslechla jsem, že pracovní doba telefonického centra péče o zákazníky bude opět pokračovat v pondělí od ....... no jistě, zapeklité problémy se přeci vždycky objevují před víkendem, nejlépe prodlouženým. Doběhla jsem domů. Zapnula jsem počítač a znovu jsem napsala na chat Jonatánovi, v pořadí s číslem 3. Opět mě nechal zadat všechny své údaje a popsat situaci, která byla konečně stručná. Chtěla jsem tentokrát JENOM zrušit VŠECKO. Pes mi odepsal, že k tomuto kroku nemá oprávnění a jeho kolegové z příslušného oddělení se prý ozvou do 5 dnů. Pohotově jsem odepsala, že předpokládám, že 30-denní výpovědní lhůta běží od této chvíle a dozvěděla jsem se, že bude nastavena až tehdy, kdy se se mnou příslušný kompetentní pracovník spojí. Někdy příště. Klasika O kohoutkovi a slepičce a já jsem tu zjevně za kvočnu. Lapenou do sítě, která si říká chytrá, ale je spíš vychytralá. Práskla jsem s nebohým mobilem. Snědla jsem větrník, vypila jsem láhev vína a probděla jsem noc. Vlastně všecko dvakrát. 

Konečně přišlo pondělí. Měla jsem důkladně připravený tahák se všemi údaji, na které by se mě mohl někdo optat (pokud by ovšem zavolal), včetně nabídek konkurenčních operátorů a velikosti bot celé rodiny. Telefon i tahák jsem důsledně nosila s sebou i na záchod. Jonatán číslo 4 pak konečně zavolal. Znovu jsem povyprávěla celý příběh a i tento Jonatán mě politoval a pravil totéž, co všichni předchozí: "U kolegy!". Proč hovory monitorují, když si je pak neposlechnou? Měla bych začít též monitorovat, abych vždy jen přehrála záznam. Už jsem nechtěla dalšímu kolegovi nic vyprávět, ani kdyby byl opravdový jezevčík, které miluji. Nechtěla jsem ani znovu vypadnout z linky po předlouhém čekání, ale nechtěla jsem se vzdát. Píp! Tralala! Bubly,bubly! Byla jsem zase v zurčících bublinkách, které mi už z hlavy prostupovaly ven ušima. Dlouhých 10 minut mi hráli. Pak se ozval Jonatán 5. Řekla jsem mu, že pokud mi nepomůže, neuvidí ode mne ani korunu, protože mě raní mrtvice. Nechal si (posedmé!!!) všecko převyprávět. Pak se omluvil, odmlčel a ...... nabídl mi kýýýženou slevu. Nu, nedostala jsem ji vůbec zadarmo. A taky mi slíbil, že už se nic takového nestane a kdyby náhodou, stačí zavolat...... 

Člověk se nesmí vzdát a nesmí se ani dát. Až přijde další faktura, snad to nějak pořeším. Doslov: Druhý den jsem se jala proplatit účty. Ve vyúčtování za telefon mého muže byla částka o 150 korun vyšší. A taky zavolal otec. Zrovna si všiml, že má najednou nějaké vyšší platby za mobil.... Žbluňk!