Novoročníček

"Dobrý den, máte kluka?"

Zeptal se mě slušně vyhlížející mladík, až jsem se skoro polekala, jak mi naskočily vzpomínky. V nenávratnu jsou časy, když se mě ptali různě vyhlížející mladíci za jiným účelem, než zjistit, zda to malé, dlouhé, chlupaté, co mě vláčí na vodítku, není pes, ale fenka (v souvislosti s tím, co vláčí na vodítku jeho). Teď mě spíše naopak, slušně vyhlížející doktor na dotaz, zda moje svědivá piha není nebezpečná, "uklidní" oznámením, že je JEN stařecká, čímž mě ta veskrze dobrá zpráva potěší o poznání méně, ale přece. 

Nemůžu se divit. Když jsem byla již ve věku dětských postřehů, moje babička, kterou jsem tehdy brala jako velice moc starou osobu, byla mladší, než jsem já teď. "Věk je jenom číslo" a "je vám tolik, na kolik se cítíte", to jsou jen takové řeči, které se říkají, aby to tolik nebolelo. Však všichni dobře vnímáme tu magii čísel při dovršení jisté věkové mety. Jako kdyby se něco přepnulo v hlavě. Překročí se pomyslná laťka a dějí se věci.

O ženách již od věku třiceti let se vtipkuje a ony si zvykají na tento humor postupně, rok od roku. Čím dál častěji se do nich bude totiž kdejaký hulvát strefovat, že už nejsou žádná ranní rosa, ale ...... doplňte si sami. Kdepak, nekoná se idylka z Babičky, kdy úcta k moudrosti stáří prýští z každého listu knihy, jako by byla přímo vytesána. Zoufale se snažící dámy různých věkových kategorií jsou poznamenány tlakem posedlosti krásou a mládím. Pokoušejí se s urputností věk a nedostatky retušovat již dostupnými kosmetickými úpravami, ne však vždy efektivně. Při spatření jejich obličejů s nápadnými, ostře řezanými hady, ještěrkami a žížalami obočí, výrazně vykreslenými do rozličných tvarů, děsí nás jako jedna Marfuška vedle druhé. Potetované různé části těl na nás vykukují z rukávů i z nohavic, vyskočí i z výstřihů a kdo ví odkud. Co bývalo nemyslitelné, je běžnou normou, která už nikoho nepřekvapuje.

Jistě, že i o zralých mužích toho bylo napsáno až moc a ani to úplně k smíchu není. Doma jsou bačkoráci, kteří sice všecko vědí nejlíp, ale do žádné práce se nehrnou, nenápadně a unaveně pospávají, vyjídají lednici i spíže a vrčí na každého, kdo jde kolem, včetně psa. Pak se najednou pomatou, začnou cvičit, zdravě žít, mladistvě se oblékat a chovat, pořizují si nová auta, lodě, motorky a manželky, případně děti ve věku vnoučat a skutečně předstírají, že jsou opravdu takoví spontánní, to už je otřepaná klasika.

Oproti zmíněné klasice, při sledování reklamy na Zalando se marně pokouším rozeznat, zda jde o muže, ženy, ale nejspíš jde o některé z dalších možná 70 pohlaví, já už se v tom vážně nevyznám.

Další rok je pryč a letopočet hned každému rok přihodil, což potěší jen mláďata, nedočkavá dospělosti. Kéž by ten svět, který poněkud zešílel, zkusil aspoň trošku udělat krok zpátky do doby, kdy byl jednodušší, kdy děti mívaly tátu i mámu a rodiče je učili pozdravit, poděkovat, poprosit a všecko, co je dneska samozřejmé, samozřejmé nebývalo.

Do roku 22 vám přeji to, co mi denně přeje starý pán s bílou hůlkou, kterého při venčení potkávám a vždycky mě tím jeho jediným slovem pohladí na duši : "Zdravíčko!".