Makaróny

Snad v každé rodině se dodržují určité tradice a zvyklosti a z generace na generaci se dědí recepty na oblíbené kulinářské speciality. Zhruba před sto lety přivezl z Itálie můj dědeček recept, který se tehdy, vzhledem k nedostupnosti některých surovin, poněkud počeštil. V tomto případě už tehdy rodina vizionářsky jela podle vzoru Babica – když nemáš parmezán, dej tam eidam, ale úpravy nebyly na škodu, stejně jako když lidová slovesnost a čas vylepšují drby a skazky do nejvhodnější podoby. Zapečené makaróny si u nás oblíbili dospělí i děti a chutnají i těm, kteří se k naší rodině přidávali postupně.

A právě toto jídlo je tak jednoduché, že se stalo vlajkovou lodí mého muže, který je má ve svém gastronomickém repertoáru hned vedle vaření pytlíkového čaje na jediných dvou obsazených pozicích jeho kuchařských dovedností. Jinými slovy nic jiného samostatně neuvaří a protože má občas snahu mi v kuchyni ulevit, nabízí se mi s touto aktivitou, což jednou za čas v umírněném intervalu nakonec přivítám. Pochváleni buďte všichni vařící muži!

Dlouhé roky jsme k zapékání používali nedostižné pekáčky Tupperware, ale dnes (i po 15 letech mého oddaného působení ve firmě a desátý rok odloučení) musím velmi neochotně připustit, že domnělá nezničitelnost výrobku při správném používání, utrpěla trhlinu. Pekáček se i přes mé láskyplné opečovávání znenadání roztavil a já jsem potupně musela navštívit pro mne (z principu) dosud zapovězenou Tescomu. Koupila jsem si pekáček kovový, podobných rozměrů s nepřilnavým povrchem, abych mohla alespoň nadále využívat pozůstalé TW příklopné víko a plastový kryt do lednice.

Nastal den D a můj muž byl pověřen přípravou oběda, abych si mohla odběhnout něco zařídit. Již v předvečer si se zodpovědností hodnou farmaceutického výzkumníka důležitě prověřoval dostatek a gramáž potřebných surovin a aktivně a pro jistotu doběhl dokoupit sýr se slovy, ať se o nic nestarám. V noci nemohl dospat a sotva ráno dosnídal, zahájil přípravy v kuchyni. Když jsem podotkla, že má dobré čtyři hodiny času k dobru, mávl na mě jako kdyby plašil masařku, ať mu do toho nekecám.

Vyklidila jsem pole a půl hodiny před dobou oběda jsem se vrátila domů. Vše se jevilo pohodově, bytem se linula známá vůně a můj muž, v očekávání pochvaly, natěšeně chystal talíře na linku. Cosi nezvyklého mi nenápadně zavadilo o nos.

Už v dětském věku, když jsem zaznamenala, že je můj nos poněkud větší, dočetla jsem se, že roste do šedesáti let. Nyní, když jsem se dožila této mety, s nadějí doufám v zastavení jeho růstu, což považuji za náplast a jeden z mála bonusů toho věku. Nicméně ani po covidu můj detektor nepozbyl funkce a nyní cosi nežádoucího jemně zachytil. Nesměle jsem pípla, jestli se něco nespálilo a vrhla jsem kontrolní pohled na vypnuté knoflíky od trouby, ale byla jsem ujištěna, že pečení probíhalo naprosto řádně.

Muž si chirurgickými pohyby důležitě nasadil chňapky a jal se kulinářský výtvor vyjmout z trouby. Vykřikl Ježííííš a hned dodal, ať tam nechodím.

Setrvala jsem u stolu a poslouchala jsem spílání na Tescomu, cože to je za šmejd. Co do toho proboha dávaj, musíš najít paragon a hodíme jim to na hlavu, jak si můžou dovolit něco takového prodávat, vždyť to vypouští bůhvíco ……láteřil čím dál víc zoufalejší zoufalec v kuchyni, protože si začínal připouštět, že dnes zavládne místo oběda hlad.

Odvážila jsem se vstoupit a pohlédla jsem na dílo zkázy. Na chutně vyhlížející oblíbené krmi uvnitř pekáčku se roztékala jakási bublající hmota, připomínající povrch amarounů ve fázi příprav, než se z nich vytvoří úhledná kostka. V prvním momentu jsem nechápala, ale pak mi to došlo. Na klenotu rodinné speciality se rozprostíralo zcela roztavené torzo zapomenutéhoTupperware plastového krytu. Rozpuštěné a zapuštěné do těstovin, postupně na povrchu tuhlo a počínalo tvořit neproniknutelnou krustu. Vybavila se mi otřesná statistika plýtvání s potravinami, do níž jsme právě přispěli svou troškou, protože obsah pekáčku i s plastovým povrchem, jež býval víkem a s kterým jsem se s krvácejícím srdcem tímto rovněž definitivně rozloučila, letěl do popelnice. Tajně až v noci. Na pomoc byl operativně povolán Colonel z Kentucky, který je dvě minuty vzdálen a zachránil nás obědem. Vivat KFC!

Omlouvám se všem příznivcům dotčených firem za zostuzení a hanobení značky – však víte, že jsem to tak nemyslela. Pekáček Tescoma, dnes už zase svítí čistotou jako netknutý a můj muž bude mít tento týden reparát, protože závislost na makarónech volá a bohužel (nebo naštěstí) už další Tupper plastové víko nevlastníme.

Tak dobrou chuť, pokud právě obědváte.