Dárečky

 Adventní čas přináší spousty radostných momentů, ale také stres a jistá úskalí, týkající se dárečků. Komu co, komu co ne a komu vůbec?

Hlavně na nikoho nezapomenout, nebo se nenechat zaskočit někým, kdo nás obdaruje docela nečekaně. S dárkem pro něj jsme vlastně úplně nepočítali, takže nenápadně zapojit rychlou improvizaci, je-li na ni ještě prostor. Honem vzít něco vhodného, sehnat obal a dělat, že ten dáreček tu právě na dotyčného opravdu čekal.

Nejlepšími příjemci vánočních dárků jsou malé dětičky. Ty pověstné jiskřičky v očích u nikoho jiného neuvidíte, než u nich. Kdepak, žádná jiná věková kategorie vám tu investici tak upřímnou radostí nevykompenzuje a nepotěší vás, jako ony. Malé dětičky mají ještě jednu výhodu – nakreslí a napíšou Ježíškovi, co by rády a o to má Ježíšek snazší práci. Zkuste ale obdarovat puberťáka, nebo manželku po x letech. Hlavně oblečení je tenký led. I když se čirou náhodou trefíte do vkusu, koupíte-li menší číslo, máte malér a koupíte-li větší, máte ho taky. A dárek pro dědečka, který “už všechno má a nic nepotřebuje” a ještě ke všemu je abstinent, to je skoro tak složité, jako obdarovat tchyni diabetičku a přesvědčit ji, že dáreček je z čiré lásky.

Honba za dárky se víc a víc vymyká kontrole a zdravému rozumu. Ti nezodpovědní si berou půjčky na to, aby mohli své milované obdarovat, bez ohledu na následky, které určitě už tak potěšující nebudou. Rodiny, které se přehrabují v hromadě darů a chlubí se množstvím. Jejich rozbalování děti prý tak unavilo, že si otevřely jen některé z balíčků a ty ostatní už musely nechat na další den. Rozpoutávají se i konkurenční boje a závody mezi babičkami a dědečky z jedné a z druhé strany. Prarodiče se předhánějí, kdo víc ohromí a nakoupí větší množství věcí, které vlastně nikdo nepotřebuje, ale stály víc peněz.

Ano, dáme mu radši peníze, koupí si nejlíp sám, co chce. Vánoční obálková metoda. Tady už se úplně vytratilo prvotní potěšení z obdarování a bylo nahrazeno jakousi obdarovávací povinností. Já tobě, ty mně. Hlavně přiměřeně. Jenže pokud je protistrana soutěživá, nekontrolovaně rok od roku zvedá laťku a vy musíte skákat výš, nebo nakupovat víc a víc a dražší a dražší dárky, aby vás dárce nezahanbil. Nakupujete a lámete si hlavu s nápadem, ale ty starosti nemají nic společného s kouzlem obdarování. Radost je totiž docela přehlušena účetní rozvahou bez rozvahy opravdové.

Za zmínku stojí i kategorie dárků rotačních.

Oběživem se v době vánoční nestávají jen peníze, ale i dárkové taštičky. Kolují a rotují, od jednoho k druhému, dokonce ani obsah se občas nemění a je předáván ještě zatepla jinému příjemci. Často dojde k radostnému shledání po letech s původně vaší taštičkou a vida, pořád je jako nová. Existují dárci, kteří tašku opatří jmény, nebo dokonce vpisují věnování na štítky, buďme tedy obezřetní. Předání dárku snoubence v obalu, kde je napsáno Jaroušek, dokáže pokazit radost oběma stranám. Musím zmínit jistou dámu, která si vzorně vedla evidenci přijatých a vydaných bonboniér a důsledně si zapisovala dárce, obdarované i datum spotřeby bonbošky, aby před ukončením darovacího cyklu neprošla a byla včas posunuta dalšímu.

Oblibu si ve vánočním čase získávají dárkové poukazy a karty, které nám už taky rotují jako měsíce kolem planet. Vzhledem k poměrně dlouhé době expirace, některé z nich stihnou oběhnout i vícekrát, takže jedna obálka potěší hnedle několik lidí. Však už Vladimír Menšík vyprávěl o jediné kolující stokoruně, která vyřešila Ježíška celé početné rodině. Tehdy ovšem stovka měla jinou kupní sílu.

Další kapitolou je takzvané vánoční smetí. Často se konají malé nadílečky mezi členy pracovních kolektivů, je tedy třeba důsledně spočítat všechny kolegy, které budeme obdarovávat a pak zvolit strategii. Lze vůbec potěšit každého podle jeho jednotlivé potřeby či zájmu? Praktické a méně konfliktní je obdarovat všechny tímtéž. Optimální dárek se dá sníst, vypít, nebo jinak spotřebovat. Pokud se nerozhodnete uplatnit manuální zručnost a kreativitu, protože vyrobené dárky prý potěší nejvíc (nevím koho), je řešením nákup jednotných drobností dle komunistického hesla “všem stejně”. Nutno dbát i na obalový materiál, aby se tu drobnost podařilo vhodně nazdobit – vždyť obal prodává výrobek. Různé notýsky, kalendáříky, tužtičky, čokoládky, bonbonky, lahvičky, svíčky a mejdlíčka patří k užitečným maličkostem, které neurazí. A to ostatní? Z nejrůznějších materiálů vytvoření roztomilí sněhuláčci, tučňáčci, sobíci, andílci, hvězdičky, stromečky, zvonečky a jiné kravinky. Věci zdánlivě dekorativního charakteru, bez ohledu na vkus, bytovou situaci a skladovací možnosti příjemce. Dárci zpravidla při předávaní těchto zbytečných drobností nezapomenou zašišlat, že je to jenom taková malinkatá blbůstka pro radost a možná to tak opravdu myslí. Tehdy je třeba se radovat a nápodobně zašišlat, jak vás potěšila. Naštěstí dosud nevymřeli infantilní jedinci, kteří se z těchto dárečků těší ještě upřímně a ignorují, že všeho do času. Jednoduchým vynásobením počtu kolegů (čili potenciálních dárců) a odpracovaných roků, vzniká děsivé množství blbůstek, které vytvoří zmíněné hromady smetí na policích i v krabicích, uskladněných hodně hluboko. Pokud je nepošlete do oběhu, Pán Bůh s vámi.

Tak spoustu krásných nápadů, dárků i šťastně obdarovaných. A když to nevyjde, nevadí. Po svátcích vám kromě pocitu marnosti a pár zbytečností jedna jistota zůstane. Aspoň tři kila navíc.